27.5.2026 Leze, leze po železe vol 2
V květnu jsme se rozhodli uspořádat poslední letošní kmenovku. Na začátku roku se plánuje jedna radost, ale jakmile člověk otevře kalendář, rychle zjistí, že volných termínů je asi tolik jako suchých ponožek po táboře.
Volba tedy padla na lezeckou stěnu. (Jen Bůh ví, kam ještě vmáčkneme přespávání v iglú, ale jedno je jisté – v létě to nebude.) Organizace se opět ujal Vydra, který mezi námi přivítal dvě nově přizvané členky Krtka a Budhu. Nemo už měla s boulderingem zkušenosti, takže se vlastně dalo říct, že jsme byli samí ostřílení lezci. Alespoň do chvíle, než jsme se měli odlepit od země.
Rozcvička tradičně začala nahoře. Během protahování Budha předvedla, že taneční průprava není jen tak pro parádu. Moje kostějovské klouby při pohledu na její ohebnost tiše zaplakaly, ale statečně jsme pokračovali dál. Následoval traverz, několik lezeckých cvičení a spousta užitečných tipů a triků, které se na stěně rozhodně hodí.
Pak přišlo hlavní zpestření celé akce. Vydra si pro nás připravil lezecké bingo. Tentokrát ale nestačilo jen škrtnout vylosované číslo – každý úkol bylo potřeba poctivě vylézt. Některá políčka byla snadná, jiná už méně. Na jedné bílé cestě stačil zdánlivě jednoduchý výskok. Jenže po několikátém pokusu Budhy jsme si začali říkat, jestli jsme náhodou nepřišli na trénink skoku vysokého. Vyskočit, pohladit chyt a elegantně přistát zpátky do žíněnky se totiž opakovalo s obdivuhodnou pravidelností.
Když jsme dokončili všechny úkoly nahoře, přesunuli jsme se o patro níž do Hangáru. Ani jsme se nenadáli a z plánovaných tří hodin byly pryč skoro dvě. Bylo tedy jasné, že všechno, co jsme měli v plánu, už nestihneme.
Ke konci už byla únava znát na všech – a dokonce i na našem instruktorovi Vydrovi. Po třech hodinách lezení jsme se tedy rozloučili, příjemně unavení, ale spokojení.
Díky, Vydro, za skvěle připravenou kmenovku a spoustu zážitků. Už teď se těšíme na další!
