15.-17. 5. 2026 Vzhůru na palubu Dyje
Po dlouhých přípravách a zářijovém tréninku přišel podle našeho celoročního plánu den D. Nešlo o vylodění v Normandii, ale nalodění ve Znojmě. Přípravy samotné byly doprovázeny mnoha překvapeními. Nejprve jsem (Kostěj) zjistil, že půjčovnu lodí provozuje skautský vodácký oddíl NEPTUN, takže se nabízela možnost sejít se s kmenem vodáků. Následně se ukázalo, že tento kmen vede Lucka, se kterou jsem se znal z vůdcovského lesního kurzu Velká Morava, a tak započalo plánování třídenní akce na vodě.
Postupně jsem začal verbovat posádku na tuto strastiplnou cestu ZW vody. Nakonec se nás přihlásilo hned 13 a vodáků mělo být dokonce devět. Nabrousili jsme si šavle, vytáhli pruhovaná trička a shromáždili potřebné vybavení na lodě z naší klubovny. Tato skutečnost zarazila vodáky, protože jsme si objednali lodě bez pádel. Naši výpravu podpořil MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ, který se rozhodl přispět na naše vodácké zkušenosti a uhradil polovinu výdajů na cestu a pronájmy nocležišť. Vše vypadalo připraveno.
Bohužel, jak to bývá zvykem, plány jsou jedna věc, ale bůh Neptun má někdy jiné záměry. Předpovědi počasí začaly vypadat děsivě, a tak nejprve povinná praxe odvolala námořnici Kiki. Následně obavy o zdraví nechaly na souši námořnici Bořku a s ní i Peťu B. Dalším odpadlíkem byla Modrá a po ní odhlášku zaslali Anakin a Tkanička. Poslední ztráty v posádce způsobili domácí kapitáni přístavů Vydra a Budha, kteří byli odvoláni na poslední chvíli. Zůstalo nás pět – já, kapitán Kostěj, Krtek, Nemo, Anděl a Šajta. S vodáky to také nevypadalo dobře. I u Lucky z Neptunu řádil skvrnitý mor či snad kurděje a musela jako pečující zůstat doma.
KAPITÁNŮV DENÍK – DEN 1
Znojmo – Krhovice
Pochmurné počasí v Ostravě prozrazovalo, že předpověď se naplňuje. Cesta ve vlaku však utíkala rychle a bez potíží. Břeclavská nádražka posílila Kostěje kávou a ve Znojmě jsme přibrali námořníka Šajtu. Jaké to bylo překvapení, když nás město Znojmo přivítalo sluncem a modrým nebem. Že by se snad bohové moří a řek na nás usmáli?
Při čekání na vodáky, kteří měli dorazit až ve 13:30, jsme využili pauzu, snědli něco k obědu a procvičili si kormidlování lodě.
Poté dorazili Vašek, Vašek a Míša, mořští vlci z oddílu Neptun a naši průvodci. Pánové prostřídali posádky, abychom se více přiučili o proudech a nástrahách řeky Dyje a naučili se základy kormidlování. Posádka Nemo a Anděl si vyzkoušela první samostatný sjezd jezu v životě bez podpory zkušených vodáků. Následovali je Krtek s Míšou a postupně jsme vše sjeli bez jediné kapičky vody v lodi. Tedy skoro.
Na řadu přišla oblíbená vodácká zábava – pohoupat se na laně nad Dyjí. Nikdo však neskočil, protože teplo nebylo velké a slunce se schovávalo za mraky. Posádka Šajta–Vašek okusila, jak snadné je se namočit, když člověk pozoruje vodní ptactvo. Nejnebezpečnějším ptákem se ukázala být volavka, a tak Šajta otestoval vodotěsnost svých zavazadel jako první.
Protože jsme stále očekávali příchod deště, rozhodli jsme se po prvním úseku dlouhém 15 km ukončit plavbu v Krhovicích a přesunout se do zázemí klubovny ve Znojmě. Tam nás svým vozem přepravila starší oddílu, a tak jsme první noc strávili v suchu a teple. V noci jsme navíc pohodlně přečkali i první déšť.
KAPITÁNŮV DENÍK – DEN 2
Krhovice – Hrádek
Ani deštivé počasí nás neodradilo nasednout druhý den do mechanizovaného vozu a vyrazit na vodu z Krhovic. Posíleni úspěchem prvního dne jsme překonali druhý úsek dlouhý 10 km bez větších obtíží. Jen neposlušný háček v lodi Nemo–Kostěj začal mít pirátské choutky a pokoušel se dobýt loď Anděl–Krtek, a to i přes odpor zadáka Nema.
Druhý den vyzkoušel prokletí Šajty další vodák jménem Vašek. Avšak i v jeho případě se objevila nebezpečná volavka a povolil i vodotěsný obal Šajty, který tentokrát přišel o suché svršky. Naštěstí jsme do Hrádku dorazili se značným předstihem, a tak jsme zvládli rozdělat oheň a usušit alespoň část oblečení.
Poté následovala pirátská výprava na souš, abychom odhalili krásy Hrádku. Nejprve nás přivítal malý pěchotní srub (řopík), který sloužil také jako nouzové tábořiště. Krmivo na kočky uschované uvnitř však naznačovalo, že srub obývali nouzově spíše čtyřnozí mazlíčci. Později jsme nalezli bedýnku ze Stezky Českem, avšak její zámek se nám nepodařilo opravit.
V Hrádku nás zaujal nezvykle rozměrný kruhový objezd i absence soch a dětských hřišť, což naznačovalo, že místní jsou zvyklí na přepadení. Objevili jsme také pevnost poslední obrany, kde se skrývala nejen knihovna, ale i internet. Nakonec nás však uplatila místní pizzerie, která nám poskytla hodnotnou večeři.
KAPITÁNŮV DENÍK – DEN 3
Hrádek – Hevlín a domů
Třetí den byl před námi a časomíru převzala Anděl, která nám stanovila cíl dorazit do 11:00 do Hevlína. Před námi byl už jen jeden schůdek v Rakousku, kterým jsme měli během posledního úseku projet.
Prokletí Šajty se tentokrát rozhodl prolomit vodák Míša, zatímco Vašek jel sólo. Kostěj naplno využil své pirátské choutky a jako zadák s podporou háčka Nema začal napadat všechny lodě v okolí. Ukázalo se sice, že těžká loď Šajta–Míša je nad jejich síly, přesto se po celou cestu pokoušeli torpédovat ostatní posádky.
Po cestě jsme prozkoumali různé river-art prvky, mezi které patřily malby na pilíři mostu nebo lanový most. Jeho výhodnou polohu jsme využili k přepadu lodí plujících pod námi. Bohužel jsme nedomysleli, že naše vlastní lodě zůstaly opuštěné v přístavišti.
Pauzu jsme využili k menšímu občerstvení a hnáni časem jsme vyrazili dál směrem k Hevlínu. Těsně před cílem jsme zhodnotili, že máme dostatek času, a tak jsme soulodili a rozdělili zbývající proviant.
V přístavišti následovalo rozloučení s vodáky z oddílu Neptun a cesta na autobus, kde jsme se rozloučili i se Šajtou. Všechny posádky splnily svůj cíl a dorazily zdárně domů.
Budeme se připravovat na další výpravy za pirátským dobrodružstvím. Příště snad zdoláme řeku Moravu.
(Napsal Kostěj)
ZA PODPORU DĚKUJEME MORAVSKOSLEZSKÉMU KRAJI
