17. 12. 2022 Čaj o páté a po páté, Smrk
Kmen slavil svůj první rok neoficiální existence, a tak se Kostěj rozhodl pro další „méně extrémní akci“. Nejprve jsme se sešli večer v klubovně, abychom shlédli film na improvizovaném plátně. Nešlo vlastně o plátno jako spíš o zeď. Ale důležitý byl náš oranžový gauč, který jsme si hrdě přenesli do klubovny vlčat. Po filmu nastal krátký spánek nebo spíše nespánek a balení se na vrchol.
Počasí nám připravilo tu správnou nadílku, a tak nám přišly vhod boby a lopaty na sjezd. A kam, že jsme se to vydali dát si ranní čaj?
Nenajdeš lepší horu než Smrk. Z klubovny nás vyrazilo 7. A započal výšlap nahoru. Bohužel jedné z nás se udělalo špatně, a tak se vrátila v doprovodu Anakin zpět k nádraží. Přeci jen každý extrém musí mít své limity. Dále pokračovala Kiki, Kuba, Jája, Kostěj a Peťa. Sněhu bylo dostatek, takže jsme viděli jen půl Jáji. Přesto jsme na vrcholu rozbalili naše termosky a daly si šálek čaje na vrcholu ve vánici.
Po cestě jsme potkali i dalšího chodce, který alespoň rozluštil záhadu: „Kdo by v takovém nečase tahal boby na Smrk?“ Odpověď byla jasná: Kmen GRENSER. A sjezd opravdu stál za to. Akce se natolik zapsala do našich srdcí, že se od té doby stala naší tradicí a symbolem, že nejlepší šálek čaje si vychutnáš nevyspalý a v zimě při východu slunce na Beskydské hoře.
(Zapsal Kostěj)
