V roce 2021 jsem se vrátil do střediska Osmačtyřicítka. Bylo mi již 35 let a našel jsem oddíl v mnohem menším počtu. Nicméně zde byli nadšení a odhodlaní členové, kteří chtěli mít svůj kmen. Nevěděl jsem, co to je kmen, ale stát na prahu a vykročit do neznáma je prostě velký rozdíl.
Rozhodl jsem se proto uspořádat první výpravu na Mosty u Jablunkova na pevnost Šance, která je pro mnohé neznámá. Z oddílu jsem slyšel hlasy, které chtěli kmen, a tak jsem očekával hojnou účast. Přišli však jen dva. Jejich zápal a odhodlání a zejména radost z cesty byla dechberoucí.
Zahráli jsme všechny připravené hry. Na kohoutka, na partyzána i na stopaře. Dokonce byli ochotni se učit italskou partyzánskou píseň Bella Ciao. Co mohu povídat více. Na Šance jsme dorazili a z nich jsme se trochu proběhli, abychom stihli vlak. Možná jsem byl na počátku v rozpacích, ale Jája a Kuba ve mě zažehli to odhodlání vést kmen, kde Limity jsou jenom v hlavě. To jsem ale zatím nevěděl.
Poučení z této akce se stalo poučením i do budoucna. Nezáleží totiž, kolik jich na akci přijde. I ten jeden odhodlaný za tu energii stojí, protože kmen začíná od jednotlivce, ale roste dál přes nás všechny.
Toto byl prvopočátek kmene GRENSER.
(Zapsal Kostěj)
