V prvopočátcích kmene jsme si jako jednu z výzev zvolili pokusit se urazit 100km za 24 hodin. Jája vytvořil trasu, která měla minimální převýšen ía vedla do Nového Jičína, kde bydlel Kostěj. Navíc zde bylo dostatek vlakových stanic, abychom se snadno vrátili domů. Co se však opomenulo, byl povrch. Skoro celá trasa vedla po asfaltu, což je docela náročné.
Až do Studénky jsme měli dobrou rychlost chůze přes 6 km za hodinu, ale únava si postupně vybírala svou daň. Nad Novým Jičínem jsme začali vyhlížet svůj cíl a některým z nás se rodila touha, že Nový Jičín bude taky naší konečnou. Když jsme dorazili ke Kostějovi, proměnil se právě Kostěj v bílo-
zelenou stěnu a musel zde zůstat. Anakin, Čmelda a Kuba odjeli krátce po tomto zastavení vlakem.
Dále pokračovala jen Peťa s Jájou. Limity jsou přeci jen v hlavě. Nakonec se však i Peťa oddělila na vlak a Jája pokračoval. sám. Tento druhý pokus nakonec došel až do zdárného konce jenom Jája, a tak se cesta nazvala jeho jménem. Příště to snad dokážeme, ale číslo 100 budiž v paměti našeho kmene, kam až sahají naše limity.
(zapsal Kostěj)