Představte si, že odjedete na služební cestu do USA a při návratu na letišti, hodinu před odletem, zjistíte, že jste ztratili peněženku a cestovní pas. To znamená, že jste přišli o občanku, řidičák, platební karty, hotovost, pas, prostě o vše, co je potřeba k rozumnému přežití ve městě – a hlavně k návratu domů (cca. 7500km). Jediný doklad, který vám zůstal je mezinárodní řidičák (což je doklad snadno zfalšovatelný a není příliš důvěryhodný) a kamarád vám před odletem půjčil svých 200 dolarů. Máte v kapse mobilní telefon, brašnu s notebookem, ovšem volání v roamingu v USA vychází na 30Kč/minutu a na letišti máte přístup na Internet pouze na 45 minut za den. Jak na vás taková představa působí?
Ti, kteří mě znají, tak vědí, že spousta mojich her je přesně postavená na podobných principech – vystavím děti nečekané situaci, ve které nemají přístup k běžným zdrojům a jejich úkolem je poradit si. Nacházet řešení v nepříjemných situacích. Mno a tento týden jsem si takovou hru připravil sám pro sebe – ovšem zcela neplánovaně .
A víte, co mě na té mojí konkretní situaci fascinuje? Být zcela sám v USA a bez prostředků? Že je to situace, kterou prostě musíte vyřešit! Neexistuje varianta, že se vám to nepovede – nemůžete do konce života zůstat v USA na letišti, jako bezdomovec. Život vás postaví před hotovou věc a otázkou není, “zda”, ale “jak” tuto situaci vyřešíte. Kolik vás to bude stát nervů, úsilí, času, peněz…
A víte, že ta moje situace byla ještě komplikovanější? Česká ambasáda funguje dle českých pracovních dnů, mě se to stalo v neděli a v pondělí byl státní svátek. Čili jsem věděl, že musím přečkat minimálně dvě noci a to jsem pořád neměl jistotu, zda se mi podaří v úterý získat náhradní pas. Na kreditní kartu (jejichž údaje jsem měl uložené v mobilu) jsem potřeboval převést hotovost, abych mohl alespoň nějak platit – jenže převod mezi účty se provádí v pracovní dny – čili bych se opět k penězům dostal nejdříve v úterý.
Když jsem pak seděl v letadle na cestě domů, začal jsem přemýšlet nad smyslem skautského hesla “Buď připraven” a uvědomil jsem si, jak úžasně použitelná může být skautská výchova v situaci, do které jsem se dostal. A zároveň jsem si uvědomil hloubku tohoto hesla – schopnost být či nebýt připraven výrazně ovlivňuje, jak dobře se podobné situace podaří vyřešit.
Nejde jen o to být připraven věcně – mít např. hotovost na více místech, rozdělit si doklady do více míst, mít kopie dokladů přístupné na Internetu, atd. Toto všechno jsem já osobně podcenil a nic z toho neměl. Všechny tyto věci jsou ale v konečném důsledku k ničemu, pokud člověk zpanikaří, pokud se dostane do stavů bezmoci a má pocit, že situace je bezvýchodná. Na vlastní kůži jsem poznal, jak klidné řešení takovýchto situací napomáhá tomu správnému a rychlému řešení – že se i v těchto situacích dá z nevýhody udělat výhoda. Např. během 5ti minut se mi podařilo zařídit si volání zdarma – stačilo na přepážce na letišti říct, co se mi stalo a lidé byli přirozeně ochotni mi pomáhat.
Mnohem intenzivněji jsem si uvědomil, že hry, které cvičí schopnost improvizace, schopnost nacházet kreativní řešení, schopnost komunikace jsou velmi důležitou součástí skautské výchovy. Vidím velký smysl ve hrách, které děti zaměrně vystavují výzvám, do kterých by se normálně sami nepustili – ve hrách, které jim napočátku přijdou neřešitelné, ale pak zjistí, že dokáží najít řešení a mohou být na konci takové hry na sebe hrdé. A skaut dětem umožní takové hry prožít v bezpečném prostředí – bez případných škodlivých následků, ale s ohromnou zkušeností do života. Vždy budu takové hry podporovat a sám vymýšlet – jedna z nich proběhne příští jaro.
A jak dopadl můj příběh? Já sám jsem poznal, že lidé jsou vám přirozeně ochotni pomáhat, když se dostanete do nesnází. Od policisty, pracovnice u přepážky, řidiče v hotelu až po hotelovou recepční. Ale největší radost mi udělalo zjištění, že tu největší pomoc získáte od svých nejbližších – zavolal jsem svému bratrovi, žijícímu v USA, který mi pomohl zařídit hotel, zjistil potřebné kontakty na ambasádu a v neposlední řadě mi sehnal letenku zpět domů za nejnižší možnou cenu – a půjčil mi na ni. Díky, brácho. Vím, že se na Tebe mohu spolehnout. Mno a ty doklady s pasem? Tak ty jsem našel v jedné zapadnuté kapse přiručního zavazadla, když jsem vše na hotelu ještě jednou v klidu procházel .
PS: Až vám někdy budou děti vyprávět o nějaké mojí hře, kterou hráli a bude se vám zdát neobvyklá, tak vězte, že ta hra má hluboký smysl a jejím cílem je posunout osobnost vašeho dítěte dopředu. V bezpečném a kontrolovaném prostředí.
Luky