Sraz jsme měli rozfázovaný do tří míst, ale podle počasí se dalo očekávat, že využijeme pouze dvě…místo č.1 (krycí název „klubovna“) bylo určeno pro cyklisty a dnešní deštík a proklatá zima jim moc nepřála. Odhad byl správný a i celková účast bohužel odpovídala počasí. Po drobných peripetiích se nám všem podařilo dorazit včas až k Intersparu, odkud nám jel autobus. Kupujeme si jízdenky, jedeme… a už vystupujeme na Mošnově. Hned za branou (pro zasvěcené…hlavní brána je až o 200m dál 🙂 ) letiště vstupujeme do první haly a vypadá to, že odsud jen tak nevyjdeme. Dan zkouší střelbu, skoro každý se chce dostat na pádlování, děvčata prohlíží sličné příslušníky…a to už se vydaváme na letištní dráhu k prohlídce zaparkovaných letadel.
Nepodařilo se nám zjistit, jakou finosou se dá získat VIP propustku, abychom se mohli k letadlům přiblížit na dotek, nebo se do nich dokonce posadit, tak jen tiše závidíme. Mezitím Dan překvapuje svou znalostí všemožných letadel. A je to tady, do našich řad se nenápadně vloudila otravná zima, i když…při položení kontrolní otázky: „Není ti zima?“, zatím všichni odpovídají, né, zatím ne, i když těžko říct, jestli už někdo nebyl v takovém stavu, že nebyl schopen jiné odpovědi;). Nicméně při každé možnosti vlézt NA, nebo DO nějakého kopřítka, toho valná většina využila. Vším možným prolézáním čas dost pokročil a tak se chystáme k odchodu. S naší smůlou jsme se vyhli skoro všem ukázkám všemožných zásahů (policie, hasiči, armáda…), protože jsme se vždycky snažili někam dostat. A na závěr nás ještě čekala ostrá chůze k autobusu. Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem všichni stíháme a nastupujeme do vyhřátého autobusu šťastní a živí.
V každém případě to určitě stálo za to a ani počási nás neodradilo :).
Mahoni