Ráno jsme se sešli u kina Luna. Dohromady nás bylo 8 (Honza, Cibule, Dan, Tomáš, Pavel, Oříšek, Mahoni) a Lucka se k nám přidala až na Svinově. Už tam jsme zjistili, že bude veseleji, než obvykle. Autobus, kterým jsem měli jet, ze Svinova vůbec nejezdí, a to jsme nevěděli, co nás ještě potká dál. Avšak díky Lucčině duchapřítomnosti jsme se dostali skoro až tam, kde jsme měli původně vystoupit. Tak se nás osm statečných vydalo cestou necestou, polem nepolem. S mapou v ruce jsme, my vedoucí, neohroženě provedli zbytek výpravy celou vesnicí.
Každý už nedočkavě vyhlížel, kde se ty bunkry objeví, ale pořád nic. Sice jsme narazili na staré JZD a chvíli jsme podezírali i vodárenskou věž, ale po bližším průzkumu se nepodařilo nic najít:). Koukáme do mapy, bunkry už jsou blízko! Je na čase se začít maskovat, někteří více dobrovolně, někteří méně. Cibule už vypadá jako dědeček Hříbeček:), takhle si nás určitě nevšimnou. Svízel přítula, jak už všichni zjistili, je na to jako dělaný. BUNKR NA OBZORU!! Teď hlavně nenápadně. Granáty připraveny, plazíme se po poli, sem tam někdo ze srachu zakřičí, nebo omylem hodí granát mezi nás, Dan po výbuchu padá k zemi, naštěstí mu nic není, vstává a jdeme dál. Uff, nevšimli si nás, teď tiše přes cestu a…“nepřátelský“ tank je dobyt a zničen. Ještě vítězná fotečka a jde se dál. Vidíme bunkr a jeho osádka nás za „drobné spropitné“ pouští dovnitř. Ještě že tak, jak ho vidíme zevnitř, tak bychom se sem jen tak nedostali. Prohlížíme si vybavení a někteří můžou vyzkoušet, jaké to bylo roztáčet ventilátor bunkru ručně. Docela dřina, museli se o to opřít tři.
A jsme zase venku. Další pózování na tanku, svačina a lezení po hlavni. Všichni jsme se posilnili a můžeme konečně dál. Tentokrát vidíme bunkr, který je už dost zničený, ale jsou u něho další tři tanky. Super, kdo si bere který? Vybráno. Bitva může začít!! Vypadá to nerozhodně, musíme z tanků ven a rozdat si to muž proti muži. Střelba nepomáhá, Cibule a Dan se nás (hlavně mě) snaží dostat z našeho tanku. Vítězství je na dosah. Už jsou dole, ale ještě to na nás pořád zkouší. Dostali jsme je!! Dan krvácí, Cibule je popálen…kopřivou.
Pavel dává rozkazy. Je dobojováno a jde se dál! Oříšek jde jako zvěd vpředu a Tom to jistí zezadu. Potkáváme cyklisty, vypadají neškodně a tak je necháme projet i bez propustky. Cesta je nekonečná, pole konečně střídá les a hned je tu bunkr, POZOR! Nepřátelský pohyb. Obezřetně se přibližujeme, vypadá to na civilisty. Opravují rozbitý bunkr a nabízí se, že nás provedou. Po důkladné prohlídce se dostáváme do strojovny kde je motor, který pořád funguje. Naskočil a z bunkru kruhové vylétávají obláčky dýmu.
Jde se dál. A jééje, v mapě jsou chyby a my nevíme, jak moc ještě zbývá. Naštěstí alespoň držíme směr. Družstvo ztácí síly a Tomáš už je dost vyčerpaný. Budeme ho muset nést, nevadí jsme přece tým! Krok za krokem, míjíme jednu křižovatku za druhou. Další bunkr, vypadá neobydleně, hoši se vydávají na průzkum, ale strach jim nedovolí jít moc daleko. Velení už ví, kde je… Nestihneme se dostat k vlaku včas, musíme vymyslet náhradní plán. Zařízeno, už zase máme odvoz, teď už stačí jen dojít do Kozmic. A je tu druhý pokus k prohlídce bunkru. Do jeho nitra se vydává jen hrstka odvážných. Tom a Oříšek jdou nebojácně v čele, zbytek bezmocně kříčí nebo zůstal venku. Není tu moc světla a všechno vypadá dost rezavě. Bohužel jsme nic zajímavého nenašli, tak se vracíme ven. Do Kozmic je to jen, co by kamenem dohodil, i když, jak zjistíme, na nádraží ještě kousek dál:). Ještě si zkoušíme začutat s improvizovaným bodlákovým kopačákem…no nic moc, cesta je celkem úzká a padá furt do pole, nebo se lepí na tepláky :P. A HURÁ, Kozmice jsou tu, už je tu i nádraží a první z odvozců.
Bunkry jsou za námi, přežili jsme a je nám dobře! Dělíme se napůl, máváme a odjíždíme.
Mahoni sepsal skutečně poutavé vyprávění. Takže na mě je už jen dodat jakousi sumaci, že jsme se na výpravě velmi prakticky seznámili s novou rostlinkou (svízel přítula), rozpoznali ruské od německých tanků a seznámili se s několika vojenskými pojmy jako lafeta nebo řopík. Ale hlavně jsme si důkladně zařádili.