Skaut48.cz

Potěš nemocné děti

Jak vykonat dobrý skutek a zároveň vyvolat v dětech dobrý pocit? Na výpravě 48. chlapeckého a 48. dívčího oddílu jsme se rozhodli, že motivujeme skautky a skauty k tomu, aby potěšili děti, které jsou zrovna v nemocnici a nemohou trávit svůj čas doma s rodinou.

Proč jsme to udělali?

• chtěli jsme naplnit všechny 3 hlavní pilíře naší střediskové vize se zaměřením na pilíř „Děláme věci s přesahem“
• chtěli jsme dětem ukázat, že dobré skutky v nich vyvolávají dobré pocity
• doufali jsme, že se některé nemocnice ozvou zpátky (což se podařilo)
• chtěli jsme je motivovat, ať si více všímají lidí kolem sebe
• dlouhodobě pak chceme, ať děti samy přicházejí a realizují podobné nápady a náměty

Jak probíhala výprava?

Dětem jsme během této jednodenní výpravy postupně četli části legendy, která vyvrcholila na konci výpravy. Legenda vypráví o skautkém oddíle, ve kterém se skaut Boxer začal chovat podivně a ostatní kluci mu to „dali sežrat“. Později se ukázalo, že Boxer má brášku, který je v nemocnici a tak se celý oddíl rozhodl, že mu pošlou společně pozdrav.

Celkově byl program výpravy zaměřený na všímání si okolí.

Družiny dostaly následující seznam věcí, které si mají během výpravy všímat:

• Co se nachází na rohovém domu ulice “Na Vápenkách” (nad značkou názvu ulice) (1 bod)?
• Jak se jmenují skautské oddíly ve Štramberku (1 body)?
• Jaký obrázek je na pexesu u písmene “L” (3 body)?
• Jaké je telefonní číslo na Truhlářství V a V (2 body)?
• U domu s číslem popisným 73 je sloup. Jaké je na něm číslo (1 bod)? A jaký velký strom je naproti přes cestu (1 bod)?
• Z jakého lesa se ve Štramberku prodává med (2 body)?
• Co prodávají v domě v číslem popisným 557 (1 body)?
• Kolik veřejných pump na vodu najdete (za každou 1 bod)?
• Kolik lidí s úsměvem na tváři potkáte (za každého 1 bod)?
• Kolik zamračených lidí potkáte (za každého 1 bod)?
• Každý člen družiny zvlášť: který kamarád má lepší náladu, než obvykle. Který kamarád má horší náladu, než obyvkle.

Odpovědi na otázky bylo možno najít po cestě, kterou jsme šli – pokud si děti dobře všímali okolí.

Ke konci výpravy jsme přečetli část legendy, které odkryla celý příběh a vybídli jsme děti, aby každé napsalo vzkaz pro děti v nemocnici.

Jak to celé dopadlo?

Děti na tuto výpravu vzpomínají dodnes. Všechny se aktivně zapojily do her a po přečtení legendy se všichni vrhli na psaní pozdravů. K radosti nás vůdců některé děti napsaly i 4 pozdravy.

 

Dokonce jsme dostali od některých nemocnic zprávu a poděkování za odeslání pozdravu, což nám udělalo velkou radost.

Co jsme potřebovali k realizaci?

• Legendu (viz. níže)
• Seznam adres do nemocnic po celé ČR
• Pohlednice
  • tiskli jsme je v drogerii DM v automatu jako klasickou fotografii
  • pak děti dostaly lístek s adresou nemocnice, kterou si vylosovaly
    • na druhou stranu pohlednice napsaly adresu a vzkaz
    • my jsme se postarali o odeslání na poště
  • na pohlednicích jsme záměrně dali odkaz na naše FB stránky, neboť považujeme za snažší nás takto kontaktovat, než přes klasický web
• Připravené úkoly na hru „Všímám si okolí“

Chceš to taky zrealizovat?

Máme na Tebe prosbu: Dej nám prosím vědět, jak to dopadlo! Chceme s vámi sdílet radost a budeme moc rádi, když se dozvíme, že náš nápad šíří radost i mezi ostatní děti. Děkujeme.

Legenda

Všímejme si okolí

Bylo chladné, podzimní odpoledne, když jsme dorazili do klubovny na naši další schůzku. Bylo to přesně takové období, kdy už zima začíná pomalu klepat na dveře, jenže děti by pořád nejraději chodily v kraťasech a krátkém tričku. Rodiče nám už dávno přípomínají, že se máme pořádně obléknout a maminky by nám nejraději na hlavy již nasadily beranice, ovšem my všichni pořád ještě chodíme v rozepnutých bundách a bez čepic. Rána již byly chladné a přízemní mrazíky se již stávaly každodenní součástí našich cest do školy. Všichni jsme v tuto dobu často vzpomínali na to, jak jsme si v létě na táboře užívali tepla a sluníčka. “Vzpomínáš, jak jsi se spálil po odpoledním klidu a pak skoro dva dny nemohl pořádně nic dělat?”, vesele připoměl Sově Jazyk a všichni jsme se tomu společně zasmáli. Grizzly z toho tenkrát neměl radost a i Sově to nebylo jedno.

“Oddíle, na můj povel pozooor! Zahajuji 369. schůzku družiny Sršňů. Pohov!”, zavelel Lístek a všichni kluci se okamžitě dali do hlasitého bavení se mezi sebou. Lístek chtěl všem ještě něco říct, ale pokaždé se našel někdo, kdo ho vyrušil. Jen Boxer byl dnes jakýsi zamlklý a bez nálady – mlčel. “Hééééééééj, kluci.”, zavelel Lístek, ovšem téměř nikdo nereagoval a tak zvedl ruku na znamení, že chce, aby se všichni uklidnili. “Héééj, nechte toho, Lístek nám chce něco říct!”, zakřičel jsem a kluci se trošku uklidnili – ovšem zdaleka ne všichni. Na Lístkovi jsem pozoroval, jak ho to trápí… že se mu nedaří mezi kluky udržet si pozornost a autoritu. Stal se našim rádcem v září a od našeho zážitku na zahajovačce jsme cítili, že s oddílem něco není v pořádku. Na nás všechny zahajovačka silně zapůsobila, jenže skutečná změna nepřišla. Grizzly tehdy mluvil o tom, že je čas přestat si na skauting hrát, jenže my pořádně nerozuměli, co tím myslel – během několika dalších měsíců jsme to ale měli poznat na vlastní kůži.

“Jééé, hele, Grizzly přišel”, nadšeně zvolal Vajda, když spatřil jeho postavu ve dveřích naší klubovny. Grizzly na schůzky často nechodil a tak jsme vždy byli rádi, když se za náma přišel podívat. Dnes měl ovšem zachmuřenou náladu; stál opodál a pozoroval, jak se Lístkovi nedaří vést schůzku tak, jak by si představoval nejen on, ale i Grizzly. Celou schůzku se k našim aktivitám nepřipojoval a jen vše pozoroval z dálky. “Já toho rádce už dělat nechci, nikdo mě tady neposlouchá.”, řekl zklamaně a odevzdaně Lístek. Lístek je dobrý kluk, nikdy nepřekazí žádnou legraci a vždy nám chybí, když na nějakou společnou akci nemůže. Jako rádci se mu ovšem nedaří udržet si respekt a nemá pak z toho takovou radost, jakou by mohl. Občas taky tápe v tom, co na schůzce máme dělat a pak tam jen děláme blbiny. “Já už rádce dělat nechci, Grizzly”, otočil se Lístek prosebně na našeho vůdce. Grizzly chvíli mlčel a pak si jen tiše povzdechl. Boxer se mezitím posadil do rohu klubovny a mlčky koukal z okna ven. Jakoby tu s náma ani nebyl.

“Chlapci, “, začal svoje povídání Grizzly. “všímáte si světa kolem sebe? Všimli jste si, jakou barvu má javor před naší klubovnou? Všimli jste si, že slunce zapadá o hodinu později od doby, co jsme byli na zahajovačce? Všimli jste si, že na naší ulici přibyl nový odpadkový koš? Všimli jste si, že né všechny v oddíle schůzky baví a někteří z nich odcházejí nespokojení? A všimli jste si, že my všichni ovlivňujeme to, jak se tady cítíme? Všimli jste si, že Lístek je každou schůzku zklamaný? A že není jediný? A všimli jste si, že je mezi vámi kamarád, kterého něco hodně trápí, ale nechce o tom mluvit? Všímáte si světa kolem sebe nebo se soustředíte jen sebe?” Grizzly se na chvíli odmlčel, abychom mohli nad jeho slovy přemýšlet, ovšem záhy pokračoval dál: “Pojďme nyní společně do ulic a budeme si všímat…”

Boxer

Když jsme se vrátili zpět do klubovny, uvědomili jsme si, jak málo se koukáme kolem sebe. Některým vrtalo hlavou, proč a kdo odchází ze schůzek zklamaný a koho co trápí. Jiní přemýšleli nad tím, co všechno se vlastně venku za posledních pár měsíců změnilo a jak je možné, že jsme si toho nevšimli.

“Lístek již nechce dělat rádce, chlapci”, klidným hlasem řekl do hovoru chlapců v klubovně Grizzly a pokračoval “Pokud oddíl nebude mít rádce, nemůže existovat. Pokud tedy Lístek nadále nechce dělat rádce a my nenajdeme nástupce, oddíl se patrně rozpadne. Takové jsou zákony skautů, to jsou důsledky toho, když oddíl nefunguje správně. Víte, Lístek tady není jen od toho, aby vás bavil a vy mu jen řeknete, zda je hra dobrá nebo není. Lístek tady není od toho, aby vás na každé schůzce uklidňoval. To není skauting, to si pořád na skauting jen hrajeme. Za to, zda oddíl funguje správně a zda se rozvíjí, za to nemá zodpovědnost pouze Lístek, nýbrž my všichni. Včetně vás, kluci. A pokud si chcete na schůzkách pouze hrát a ničemu se neučit, pokud chcete pravidelně vyrušovat, pak nemusíte chodit do skautu, to se scházejte sami někde venku. Samozřejmě, že i Lístek udělal chyby, když vedl schůzky, jenže když si vzájemně nebudete pomáhat, nebude tvořit tým, skutečný tým, pak to dopadne tak, že si ani nevšimnete, že to Lístka či i jiné hochy nebaví.”, odmlčel se na chvíli Grizzly a pak se otočil na Lístka: “Skutečně již nechceš dělat rádce?”, zeptal. Lístek pouze provinile sklonil hlavu a koukal se do země. Nechtěl na tuto otázku odpovídat.

“Dobrá, pojďme si tedy teď zahrát na Medvědy!”, vyzval nás všechny Grizzly. Okamžitě jsme všichni vystřelili od stolů, přitlačili je k sobě, odtáhli židličky a během snad 10ti vteřin jsme byli připraveni hrát. Energie, jaká se dostala do našich těl byla až neuvěřitelná. Dnes máme den všímavosti a v tento okamžik jsem si všiml, že umíme fungovat, jako tým – hru jsme dokázali připravit velmi rychle. Jen když jde o jiné věci, tak tam už spíš tak nějak tápeme. A začalo první kolo, chytal jsem já. Osobně mám tuto hru moc rád a vždy se těším, až si jí zahrajeme. Jako první jsem chytil Boxera, ale to jsem samozřejmě nevěděl, protože jsem měl zavázané oči. Další na řadu šli Vajda, Šikulka a Ďůlek, pak Sova, Jazyk a Lístek. Mourka a Mauglího dnes né a né chytit. Já měl celou dobu šátek na očích a tak jsem neviděl, co se děje, jenže ostatní kluci se tak smáli, že mi bylo jasné, že na mě Mourek s Ďůlkem vymysleli nějakou kulišárnu. Já je pořád né a né chytit. Až asi po dvou minutách jsem je chytil. Pak jsem zahráli druhé a třetí kolo a dobře jsme se u toho vyblbli.

Ve čtvrtém kole chytal Boxer, který se k nám do oddílu přidal před půl rokem. Dovedl ho Ďůlek, byli to totiž spolužáci ze školy. Boxer je z nás nejvyšší a má plavé, nakrátko ostříhané vlasy. Boxer byl zpočátku nesmělý a chvíli mu trvalo, než mezi naši partu zapadnul. Přezdívku dostal na táboře, kde jsme také zjistili, že je velmi silný – rád pracuje na svém těle a tak pravidelně posiluje. Boxer nezkazí žádnou legraci a často nám vypráví různé vtipy a vymýšlí blbiny, často ale taky na schůzkách vyrušuje. Boxer dnes neměl svůj den a takto jsme ho viděli poprvé. Zavázal si na oči šátek a zcela bez energie se pustil do hry. Až v tento okamžik jsem si uvědomil, že Boxer se dnes nechal vyřadit z každého kola, jako první. Všímavost – jak důležitá vlastnost to ale je, pomyslel jsem si. Tolik věcí jsem předtím přehlížel, až mě to samotného překvapilo. Když hra začala, všichni byli natěšeni, ovšem Boxer hrál jaksi bez energie. “Tak hrááááj, Loudo”, zakřičel na něj Mourek. “Že mě nechytíš?!” křičeli na něj i ostatní kluci s úsměvem na tváři. Boxer ovšem jen tiše stál u stolu a do hry se moc neměl. “Tak budeš hrát, nebo ne?”, zakřičel na něj vyčítavě Vajda, jenže Boxer, jako by tu s námi vůbec nebyl. Když jsem se na něj lépe podíval, všiml jsem si, že se mu začala třást brada – ihned jsem poznal, co se v něm dějě – chtělo se mu brečet, ale dělal všechno proto, aby to na něm nebylo poznat. “Viš co, Boxere, ty raději nehraj. Jdi se léčit”, zakřičel na něj Šikulka a v tu chvíli Boxer z hlavy strhnul svůj šátek a utekl. “Jéééžiš, to je debil”, “Zkazil nám hru”, “Co se to s ním děje?”, “Dnes s ním není žádná legrace”, říkali zklamaní kluci a všechnu vinu házeli na Boxera. Ha! Grizzly říkal, že mezi námi je jeden kamarád, kterého něco hrozně trápí, ale nechce o tom mluvit!, pomyslel jsem si. Boxer! Ihned jsem vypadl z klubovny a začal ho hledat.

Procházel jsem všechny místa, kam mohl jít, ale nedařilo se mi ho najít. Nakonec jsem otevřel dveře na záchod, kde jsem jen nahlédl, ovšem ani tady nebyl. Když jsem dveře zavíral, uslyšel jsme lehké vzlyknutí. Takové to vzlyknutí, které se snažíte zatajit, ale nedaří se to. “Boxere? Co se děje?”, zeptal jsem se směrem ke dveřím do kabinky, kde Boxer byl. Odpovědí bylo jen další vzlyknutí. “Grizzly říkal, že je mezi námi někdo, koho něco trápí, ale nechce nám to říct. Co se děje?”, zeptal jsem se podruhé. “Nic se neděje”, řekl Boxer a do toho se hlasitě rozbrečel. Už to v sobě totiž nemohl udržet. Nevěděl jsem, co mám dělat, byl jsem z toho velmi v rozpacích. Stál jsem tady na záchodě a poslouchal, jak Boxer nekontrolovaně brečí a zdálky se ozývá hlasitý smích kluků. Zřejmě pořád hrají Medvěda. “Boxere, co se děje? Trápí mě, že tady brečíš a rád bych Ti pomohl.”, zeptal jsem se a sám jsem cítil, jak se mi chce brečet. Najednou jsem uslyšel, jak v kabince někdo vstává a pomalu odemyká dveře. Když Boxer otevřel dveře, uviděl jsem jeho tváře, které byly celé mokré od slz. Jiskra z očí, kterou tam vždycky měl, byla pryč. “Co se děje?”, zeptal jsem se ho.

“Můj bráška je nemocný. Můj malý bráška je těžce nemocný a leží teď v nemocnici. Maminka mi říkala, že neví, jak dlouho tam bude a já se bojím, že o něj příjdu! Doma mi o tom nechtějí nic říct, jen tam všichni brečí a říkají, že neví, jak dlouho tady s námi ještě bude. Je to moc zlé. Tak jsem chtěl přijít sem, abych přišel na jiné myšlenky, jenže ono to nešlo. A když pak Šikulka řekl, abych se šel léčit, tak jsem si zase vzpomněl na brášku a nevydržel to. Je to debil, ten Šikulka! Nikdo z nich vůbec nechápe, co se děje. A je jim to jedno. Jenže můj bráška teď umírá a oni…”, Boxer tu větu ani nedokončil a rozbrečel se. V těchto situacích nevím, co mám dělat – nikdy jsem nic podobného s nikým neřešil. Dal jsem Boxerovi ruce kolem ramen a pak mě to trklo! “Počkej tady, Boxere!”, odběhl jsem rychle do klubovny a klukům v rychlosti řekl, co se s Boxerem děje a taky jim řekl o svém nápadu. “Hej, my si tady hrajeme na Medvědy a ani jsme si nevšimli, že Boxer se trápí. Jen jsme mu vynadali, když Medvědy nechtěl hrát. Ale jeho bráška teď hraje jinou hru – hru o svůj vlastní život. My mu pomoct nemůžeme, ale můžeme ho alespoň potěšit. A potěšit Boxera. Pojďme jeho bráškovi napsat pozdrav od nás všech!”, řekl jsem a všiml jsem si, že Šikulka se teď cítil velmi špatně a ihned vyrazil za Boxerem. Ó, jak je to všímání si věcí kolem nás důležité, opět jsem si uvědomil. Jak jsem se později dozvěděl, šel se mu omluvit za to, jak necitlivě mu řekl, aby se šel léčit.

Všichni jsme tedy zbytek schůzky věnovali výrobě pozdravu pro brášku od Boxera. Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když jsem na konci schůzky uviděl, že se Boxer usmíval, když jsme mu dávali pozdrav pro jeho brášku. Každý z nás mu podal svou skautskou levici a omluvil se mu. Viděl jsem na něm, jak se Boxerovvi ulevilo a byl jsem za to moc rád.

Nový rádce

Zpětně si teď uvědomuji, jak moc se tehdy náš vztah s Boxerem změnil – stali se z nás mnohem lepší kamarádi a často jsme si říkali věci, které bychom nikomu jinému neřekli. Tato schůzka byla pro nás vyjímečná a každý si jí budeme pamatovat až do konce našich životů. Grizzly tehdy celou tu schůzku jen v tichosti pozoroval. Samozřejmě, že se k pozdravu pro Boxerova brášku taky přidal. Na konci schůzky si vzal Boxera k sobě, dal mu ruce kolem ramen a promluvil k nám:

“Chlapci, po celou schůzku jste viděli, že s Boxerem není něco v pořádku. Nebyl to ten Boxer, kterého jsme znali a bylo hned vidět, že ho něco v jeho životě jinak. Nevím, zda jste si toho všimli, ovšem nezeptali jste se ho, co se děje. U hry na Medvědy jste mu vynadali a hodili na něj vinu za to, že pokazil hru. Až potom se Šutr rozhodl, že zjistí, co se s Boxerem děje. Když se člověk začne chovat jinak, než jak jsme tomu u něj zvyklí, může to znamenat, že ho něco trápí. Že to nedělá jen tak – aby nás naštval. Šutr nakonec našel Boxera, zjistil, co se stalo a vymyslel pozdrav pro jeho brášku. Takto, chlapci, takto se chová správný skaut. Všímá si věcí kolem sebe a dělá svět okolo nás lepším – pomáhá kamarádům. Takto, chlapci, takto se chová správný….”, a aniž by Grizzly dokončil větu, skončil mu do toho Mourek a zakřičel… “Ať je Šutr našim rádcem!”… “Jóóó, přesně tak”, přidali se i někteří další.

Grizzly chvíli počkal a řekl: “Přerušili jste mě chlapci. Chtěl jsem říct… takto se chová správný skaut… takto se chová správný vůdce.”

A tak jsem stal rádcem naší družiny…