Osmačtyřicítka Ostrava

Uzlařská regata (26. 1. 2008)

Lucka sepsala: Na regatě se sešlo 5 vlčat. Obsadili jsme kategorie Plavčíků (Ondra, Dan, Honza a Pavel) a Lodníků (Tkanička), zasoutěžila jsem si i já v kategorii Mořské vlčice. Andy pomohla s hlídáním věcí a dozorem, ale nezávodila.

Celá akce je taková zvláštní – většinu času trávíte zkoumáním výsledků a čekáním na svůj rozběh, případně trénováním toho, co se obvykle nedaří. A pak přijde na vás, jdete na start a začínají se klepat a potit ruce, ale jaksi není návratu, a přichází okamžik pravdy, na který jste čekali celé dopoledne… Pak zazní výstřel, běžíte, chytáte vázačku, pak druhou a další a další a pak cvak po vypínači a ruce vzhůru. Pak chvíli nedýchat, než rozhodčí zkontroluje uzly, jestli jsou v pořádku. A když se rozsvítí oranžové světlo (jako že “v pořádku”), je to za vámi. Nevím, jestli to tak vnímají i ostatní, ale já v tu chvíli vím přesně, co bych měla dotrénovat, kde jsem se zasekla, co bych ještě mohla vylepšit. A mám na to tak 2 hodiny (pokud to bylo první kolo) nebo rok do další regaty.

Uzly na čas možná vypadají jako nesmyslné šmodrchání provazů. Jenže si to někdy zkuste a zjistíte, že abyste dosáhli úspěšných časů, chce to opravdu hodně trénovat. A trénujete hbitost prstů (motoriku), soustředění, zvládání stresu, představivost (když přemýšlíte, jak to udělat lépe), vytrvalost a cílevědomost (když chcete uspět) a určitě by se našla i spousta dalších věcí, které se do života opravdu hodí. Když teda pominu, že už samotné uzly jako takové používám poměrně často (i když je při skutečném použití vážu jiným způsobem).

Konec filozofie – tady jsou výsledky: Naprosto skvěle dopadl Ondra, který se umístil na bezvadném 3. místě, těsně v závěsu je i Honza, který se rovněž dostal do finále (tzn. 8 nejlepších dané kategorie). Dan se umístil v horní polovině (17.), Pavlovi se moc nedařilo a špatně utáhl uzly, ale to nevadí, příští rok to zvládne určitě líp. Tkanička byl 30. (mohlo by to být i lepší, stačí vylepšit techniku), a pro úplnost – já byla 11.(tzn. přesně na hranici lepší poloviny závodnic mé kategorie).

Regata, jak ji viděl Ondra: Když jsme s Andy přijeli na zastávku, tak jsme se potkali a spojili s Luckou a Honzou. Došli jsme do budovy a svlékli si bundy. Posadili jsme se a většina se proběhla nebo cvičila uzly. Nejhorší bylo první kolo, protože ten stres byl fakt hrozný. Když první kolo bylo hotovo, tak každý, kdo chtěl, dostal od Lucky buchtu. Druhé kolo nebylo tak hrozné, takže byly lepší výsledky, ale i víc DISK. Do finále se dostal Honza a já. Bohužel byl Honza ve finále disk. Do superfinále se nikdo z nás nedostal! Alespoň to 3. místo.