Za cíl naší říjnové výpravy jsme si stanovili linii opevnění v okolí Šilheřovic. Předpověď byla slibná, a tak jsme se s vidinou prosluněného podzimního dne sešli v sobotu ráno u tramvaje. Cesta přes Ostravu byla dlouhá, ale nakonec zdárně utekla a netrpělivě jsme se pustili přes pole k prvnímu bunkru. Děti byly zvědavé a vše podrobně prohlížely. Jen to sluníčko bylo nějak schované za mraky a bylo docela zima. Trochu jsme se sice zahřáli indiánským během alejí, ale v lese se studené počasí projevilo naplno a některá Slůňata jsme převlékli do teplejších vrstev, holt podzim je podzim. Listí se začalo barvit, postupovali jsme od bunkru k bunkru a v okolním lese bylo spousta hub. Obědovou pauzu jsme umístili na prosluněný svah. Hned vedle byl nízký les, ve kterém se děti vyběhaly do sytosti a nastal čas svlékání nadbytečného oblečení. U krásné vyhlídky do okolí jsme si ještě zahráli nějaké hry a cestou na autobus jsme pozorovali úžasné nánosy pavučin. Odpoledne už bylo krásně prosluněné a unavená Slůňata nám v autobuse a tramvaji skoro usla.