Na tuto výpravu se nás nevydalo mnoho. Vlakem a autobusem jsme dojeli na Zlatník.
S sebou jsme měli lopaty a moc jsme se těšili, jak si zalopatujeme. Sněhu bylo všude spousta, ale byl namrzlý a jezdilo nám to moc rychle, a tak jsme pochodem dál rychle ukrajovali z čtyřkilometrové cesty k cíli (a brblali, že už chceme jezdit, a ne pořád chodit).
Nakonec jsme přece jen našli dlouhý kopec, na kterém jsme si mohli zajezdit. Sluníčko nám ledovou vrstvu na sněhu rozmrazilo, takže ježdění už nebylo tak nebezpečné a konečně jsme si lopatování mohli užít.
Protože počasí bylo krásně teplé, jezdili jsme a stavěli ze sněhu až do doby, než jsme museli odejít na autobus. Převlíkli jsme mokré věci a veselí a spokojení jeli domů.
Ze vzpomínek dětí:
Jeli jsme autobusem a vlakem na Visalaje.
Vzali jsme si bonbon, tvrdý.
Bobovali a jelo to rychle.
Pak jsme zase šli. Jak jsme došli nahoru, tak jsme bobovali z velkého kopce.
Domů jsme přijeli spolu.