Zodpovědný puberťák
Určitě jste již v nějakém filmu viděli takové ty typické žluté školní autobusy, které vozí děti v USA do školy a domů.
Autobusy staví před každým domem, kde bydlí dítě a proto se díky nim ráno a odpoledne v některých místech tvoří zácpy (uvědomme si, že pokud je na jedné ulici 10 domů s dětmi, autobus zastaví na 200 metrech 10x). Tyto autobusy mají na amerických silnicích výsadní postavení – všechna okolo projíždějící auta jsou povinna zastavit v okamžiku, kdy autobus stojí a vyklopí takovou malou “STOPku”. I auta jedoucí v protisměru! Je to z důvodu bezpečnosti – když díte přechází silnici, potřebuje mít bezpečný prostor. Tvůrci tohoto zákona mysleli na bezpečnost dětí a jejich motivace bylo mít bezpečnější silnice. Jaký je ovšem jeden z důsledků takového rozhodnutí? Děti se při přecházení silnice vůbec nedívají, zda auta kolem skutečně stojí – bezhlavě přebíhají silnici a nevnímají, že někdo může přehlédnout STOPku u stojícího autobusu a projet nebezpečně kolem nich, či je dokonce zranit či přejet. V důsledku tohoto zákona se děti chovají méně zodpovědně – dali jsme veškerou zodpovědnost za zdraví dětí do rukou řidičů (cizích lidí).
Jedním ze základních pilířů skautské výchovy je vedení k zodpovědnosti. Věříme, že děti se o sebe dovedou dobře postarat, když jim k tomu dáme příležitost. Děti žijí ve světě, kdy se o ně většinou stará někdo jiný – doma je to maminka s tatínkem, ve škole učitelé, v kroužcích vedoucí, o víkendech babičky a dědečkové. Tito lidé dětem ukazují a říkají, jak se mají chovat, co mohou a nemohou dělat, určují pravidla. Často děti těm pravidlům nerozumí či s nimi nesouhlasí. A tak zlobí. Hledají hranice, co si mohou dovolit; porušují pravidla. A pak na nás působí nezodpovědně.
Nikdy mě nepřestává fascinovat, jak se děti dokáží změnit, když se jim vytvoří prostředí, ve kterém jsou si vědomy, že teď je zodpovědnost na nich. Stačí jim k tomu dát příležitost (a ne jí naopak ubírat, jako v případě školních autobusů v USA). Nedávno měl náš chlapecký oddíl výpravu “Poznáváme Ostravu”. Celou výpravu naplánoval a zorganizoval Mimoň – 15ti letý rádce družiny. Byla to víkendová akce s přespáním v klubovně a nebyl na ní žádný dospělý. Mimoňovi pomáhal Persil, který absolvoval čekatelskou zkoušku.
Ve středu jsme s Mimoňem a dalšími rádci a podrádci o této akci mluvili. Během rozhovoru kluci pobíhali kolem, lezli v klubovně do mezipatra, různě tam viseli, bavili se, strhávali na sebe pozornost – jak by řekli někteří dospělí – zlobili. Ovšem jakmile se hovor strhnul k jedné konkrétní události, která se na akci stala, všichni zpozorněli. Tito “zlobiví” kluci, pod tíhou vlastní zodpovědnosti, museli nelehkou situaci na víkednovce vyřešit sami – a taky ji sami vyřešili. Najednou jsem před sebou neviděl zlobivé, hyperaktivní, nezodpovědné děti, ale lidi, kteří se chovají zodpovědně. Lidi, kteří se zajímali, jak se různé situace mají řesit a jak správně komunikovat s členy svojí družiny, aby jim pomohli – cítil jsem, že tato výprava pro ně byla důležitou zkušeností do života.
Luky