Zpětná vazba – klíčová komunikační dovednost
Během posledních cca. tří let jsem byl svědkem rozpadu několika vztahů či manželství u lidí v mém blízkém okolí. Všechny rozpady byly smutné a doprovázely je velké emoce. U některých z nich jsem měl možnost mluvit jak s mužem, tak i ženou. Mluvili jsme spolu otevřeně a po několika těchto rozhovorech jsem si uvědomil, že všechny ty rozpady vztahů mají jednoho společného jmenovatele – jakási vzájemná komunikační impotence.
Skautská výchova nemá být pouze o schopnostech uvázat ambulanční uzel, rozdělat oheň či se zorientovat v lese. Skautská výchova si klade vyšší cíle. Kromě dovedností (tzv. hard skills) mají skauti také rozvíjet osobnost člověka (tzv. soft skills), což je také součástí naší střediskové vize. Líbilo by se mi, kdyby se různým soft skills věnovalo na schůzkách více času a zpětná vazba se k tomu skvěle hodí. Když se toto téma správně uchopí, posune to dopředu nejen děti, ale i vůdce.
Koho toto téma zaujme, doporučuji také článek na Skautském institutu.
Co je to zpětná vazba?
Zjednodušeně řečeno – vzájemná důvěra – vzájemně si říkat a přijímat pocity, dojmy či názory beze strachu a v klidu. Běžně zpětná vazba vyžaduje dvě základní schopnosti. Je zcela běžné, že někdo disponuje pouze jednou z nich, případně žádnou. K tomu, aby zpětná vazba dobře fungovala, je potřeba pracovat na obou schopnostech:
- Umění zpětnou vazbu dávat
- Umění zpětnou vazbu přijímat
Znám lidi, kteří nemají sebemenší problém říct, co jim vadí, ovšem když jim někdo něco vytkne, nedokáží nad tím příliš přemýšlet. A stejně tak znám lidi, kteří přijmou kritiku poměrně snadno, ale sami jí nedokáží vyjádřit. A taky znám lidi, co umí obojí, případně neumí ani jednu z těchto dovedností, případně je mají silně potlačené.
Umění zpětnou vazbu dávat
Zpětnou vazbu můžeme dát k jakékoliv komunikaci mezi mnou a kýmkoliv jiným. Může se jednat o zpětnou vazbu:
- ke hře či jiné aktivitě
- k tomu, jak vedoucí či děti vyřešili nějakou situaci
- k jakékoliv situaci, která se mi líbila či nelíbila
Zcela záměrně jsou všechy tři body neutrální – ani kladné ani záporné. Často se totiž při hodnocení uchylujeme spíš ke kritice, než pochvale (sám si na sobě uvědomuju, že tímto směrem inklinuji).
Téměř na každé situaci lze najít body, které se nám líbí i ty, které se nám nelíbí. Součástí zpětné vazby by měly být oba pohledy.
Mluvíme o sobě, ne o tom, komu zpětnou vazbu dáváme
Zpětná vazba nám umožňuje vhled do našich vlastních pocitů a dojmů. Lidé mají často tendenci popisovat své kladné pocity, ale ty záporné přehazovat na toho, komu zpětnou vazbu dávají (v takovém případě spíš kritizují).
Porovnejte tyto výroky a zamyslete se, jak na vás působí:
- “Tu situaci jsi vyhodnotil špatně.” vs. “Nelíbil se mi výsledek té situace.”
- “Jsi strašně uřvaný člověk.” vs. “Nemám rád, když na mě někdo křičí.”
- “Neumíš pracovat s dětmi.” vs. “Když se na děti zvyšuje hlas, často začnou mít strach.”
První věty útočí přímo na toho, komu je říkáme a pak ten člověk se přirozeně začne bránit – často protiútokem. Ty druhé věty buď popisují pocity toho, kdo to říká, případně pocity těch, kterých se týká daná situace. Takové výroky se mnohem snáz přijímají, neboť neútočí na osobnost toho, komu je dáváme. Mluvíme totiž o sobě a svých pocitech, ne o něm.
Naše společnost nás spíš učí používat věty prvního typu, ovšem ty často vedou ke konflitkům a ne k nápravě.
Nezapomeňme, že když dáváme zpětnou vazbu, nezaměřujme se pouze na věci, co se nám nelíbí – začněme těma, které považujeme za správné.
Umění zpětnou vazbu přijímat
Dokázat přijmout zpětnou vazbu často bývá těžké i proto, že ji dostáváme ve formě těch prvních vět z předchozí kapitoly a tak máme tendenci se bránit.
Umění přijímat zpětnou vazbu je vlastně umění naslouchat – umění budovat důvěru. To znamená, že to, co nám někdo říká nejde “jedním uchem dovnitř a druhým ven”. Součástí přijímání zpětné vazby je naše plná pozornost a uvědomění si, že nyní dostáváme informaci o tom, jak danou situaci vnímá ten, kdo nám zpětnou vazbu říká. Cílem není bránit se! Skákání do řeči, či snaha vysvětlit náš pohled často znechutí toho, kdo nám zpětnou vazbu dává. V tuto chvíli je naší úlohou “držet klapačku”, poslouchat a hlavně plně vnímat toho, kdo k nám mluví. Bez žádné naší reakce. Jen mlčet a poslouchat.
Tímto přístupem si budujeme důvěru lidí, kteří se časem nebudou bát říct nám cokoliv je trápí. A my tak nebudeme žít v iluzi, že je vše v pořádku (jak jsem to často vídal při rozpadech vztahů).
Zároveň nás to naučí velké sebereflexi – pokud jsme na ni připraveni.
Vzájemná důvěra – to je to, o co tu jde
Celý koncept zpětné vazby je o důvěře. Na toto téma bychom mohli napsat spousty dalšího textu. Čím více si vzájemně důvěřujeme, tím menší strach máme vyjádřit své pocity a názory. Těžko budeme mluvit o svých pocitech v prostředí, kde máme dojem, že nás nikdo neposlouchá či se nám vysmívají, zlehčují naše názory, apod.
Zpětná vazba ve skautu
Každá schůzka, výlet, táborový den by měl být ukončen zpětnou vazbou, kde by děti, ale i vedoucí měli mít možnost vyjádřit svůj pohled na vše, co se nás týká. Vyjádřit své pocity, dojmy – co se nám líbílo a co nelíbilo.
Úkolem rádců, vůdců je vybudovat takové prostředí, ve kterém se děti nebojí vyjádřit svůj pohled a mohou si prosadit své názory. Tak z nich vyrostou sebevědomí, nebojácní a průbojní lidé, kteří také dokáží naslouchat a vnímat, že různí lidé mohou mít na jednu věc odlišný názor. Naučíme je tím respektu k názorové odlišnosti a ke kompromisům. Naučíme je spolupráci a zdravému budování vztahů, což se jim v životě tisíckrát vrátí zpět. A třeba jim to taky ušetří rozchod s partnerem.
Luky